Naše odchovankyně Lucka Sedláková je stále ještě věkem žákyně, ale již zaznamenala jeden velký úspěch ve své florbalové kariéře. Během Draftu Tatranu Střešovice, který tento velkoklub již několikátým rokem pořádá, zaujala trenéry ženské složky Tatranu a dostala nabídku do Prahy! Tatran je pro znalce florbalu jedním z nejlepších klubů vůbec a co se týče práce s mládeží, je tomu také tak. Jedná se o špičku ve florbalovém prostředí u nás. Lucka tuto nabídku přijala, je na hostování v pražském celku a my jsme jí hned vyzpovídali :-).

Lucí, předem MOC GRATULUJEME a držíme pěsti v Tatranu!

Zkus se trochu podívat zpět a popiš nám to, jak si se na Draft vůbec dostala a jak vše probíhalo?

Začalo to všechno vlastně tím, že jsem byla jednou na tréninku v Jihlavě, a s Dančou Václavkovou jsme se o tom draftu bavily, společně jsme si z toho dělaly legraci, a nebraly to vážně. Po nějaké době se mi to ale rozleželo v hlavě, a začala jsem nad tím přemýšlet. Když mě pak někteří moji dobří kamarádi podpořili, podařilo se jim mě přemluvit (za což jim mimochodem moc děkuju :-)), a já jsem jednoho dne odjela do Prahy, říkala jsem si, že nemám co ztratit, a že to alespoň zkusím.

Jak velké a jaké otázky jste řešili doma s rodiči? Co bylo klíčové v rozhodování u Tebe i doma?

Tou největší otázkou bylo samozřejmě dojíždění, ale naštěstí můj taťka i sestra často do Prahy jezdí, tak to nebyl až tak velký problém. Jinak mě rodiče podpořili, ví, jak moc je pro mě florbal důležitý. A zásadní podmínkou je, že musí být v pořádku škola, aby to takto mohlo fungovat :-).

Víme od Tvé kamarádky a naší skvělé gólmanky Danči Václavkové, že jsi zaznamenala první gól hned v Tvém prvním utkání za Tatranské dorostenky :-). Jaké jsou Tvé první postřehy, jak se Ti tedy zatím daří a jak to máš v Tatranu nastavené s dojížděním apod?

Ano, zatím se mi v Praze moc líbí, a jsem spokojená. Myslím si, že už jsem se celkem aklimatizovala, a hraje se mi v tomto týmu velmi dobře. Co se týče dojíždění, na tréninky jezdím jednou týdně, zbytek si plním individuálně, a jinak dojíždím podle toho, jaký den hrajeme zápasy.

Lucí, víme o Tvé lásce ke koním, je reálné to zvládat i nyní, když dojíždíš do Prahy?

I když se to může zdát neuvěřitelné, koně jsou pro mě stále na 1. místě J.  Je to samozřejmě časově náročnější, ale zvládat se to dá J. Trávím u koní každou volnou chvíli, kdy nejsem na hřišti, a myslím, že zatím oboje funguje dobře.

Pojďme ještě k nám do SK. Myslíš, že nějak pomohlo k Tvému rozvoji to, že jsi měla možnost trénovat s ženskou kategorií našeho klubu? Kdo, kromě Tvého talentu samozřejmě, podle Tebe stojí také za Tvým úspěchem, co Ti také pomohlo?

Upřímně si myslím, že tyto tréninky mi daly úplně nejvíc, a jsem moc vděčná za to, že jsem mohla získávat nové zkušenosti i se starší kategorií.  Určitě hlavní zásluhu na tom mají všichni moji trenéři, kteří mě kdy trénovali. Tímto bych jim za to také chtěla moc poděkovat, obětovali mi spoustu času, a zvládali to se mnou, i když to nebylo vždy nejlehčí :-).

Vím od trenérek u nás, že jste se domluvily a docházíš dle Tvých možností a potřeb na tréninky i k nám. Je to pro Tebe důležité z pohledu počtu tréninků na hokejce, ale i pro kontakt s holkami? Víme, že jste skvělá parta.

Ano, a jsem za to moc ráda. Mrzelo by mě, kdybych se s nimi už nevídala, a tohle je ideální řešení.

Chodím je podporovat i na zápasy, a troufám si říct, že se toho mezi námi ani moc nezměnilo. Pořád jsem u nich na střídačce, jenom už ne připravená vystřídat, ale jako morální podpora.

Je něco co chceš vzkázat holkám v SK?

Asi jen to, že doufám, že budeme stejně dobrá parta jako do teď, a že doufám, že se ještě někdy na hřišti potkáme.

Jaké jsou Tvé letošní osobní cíle ve florbale  a jaké do budoucna?

Letos si chci hlavně zvyknout na všechno nové v Praze, a snažit se být pro Tatran posilou. Uvidíme, jak se bud dařit dál, ale budu se snažit makat co nejvíc. A co se týče budoucna, mým největším snem je, dostat se jednou do reprezentace, a ráda bych si samozřejmě zahrála i v zahraničí.

Děkujeme Lucce za rozhovor, držíme ji pěsti a ať to dotáhne  ve florbale co nejdál (my doufáme, že třeba jednou až do Švédska :-)).