Ženy se již poctivě připravují na novou sezónu, ale my bychom se ještě rádi ohlédli za uplynulou sezónou.

Ženský A tým dvě poslední sezóny vedla posila trenérských řad SK Jihlava z Brna Dana Horníčková. Danu již není třeba představovat, stala se neodmyslitelně součástí ženských utkání po dvě sezóny a my jsme strašně rádi, že jsme jí zde měli. Jak z použití minulého času v předchozích větách vyplývá, Dana se s naším klubem po sezóně rozloučila. Nutno podotknout, že Dana vlastně „přesluhovala“, protože původní kývnutí Mirce Krupkové na spolupráci bylo pouze na sezónu.  Po velmi úspěšné první sezóně a vzájemné spokojenosti ve spolupráci, se nám podařil Danu u týmu žen SK Jihlava udržet i na další velmi náročnou sezónu. Za což jsme velmi vděční.

Dana byla přínosem nejen pro samotný tým žen, ale i pro klub jako takový, kdy jsme si mohli vyzkoušet spolupráci s tak zkušenou trenérkou, kterou Dana je (kromě klubových zkušeností z Brna je i trenérkou krajských výběrů mládežnických kategorií). Samozřejmě jsme měli možnost se přiučit něco z její přípravy na trénink, zápas a vše kolem komunikace ohledně týmu. Toho jsme maximálně využili a tak se celou sezónu postupně zapojovala jako asistent trenéra naše dlouholetá opora zadních řad Andrea Urbanová. Dana Andy postupně zapojovala a věříme, že jí pomohla pro vstup do pozice hlavní trenérky žen. Tímto Andy přejeme hodně sil, úspěchů a radosti při vedení týmu žen a určitě brzy připravíme pár vět od Andy samotné.

Jménem nejen svým, ale i celého klubu Daně velice děkujeme za její pomoc, odvedenou práci, zodpovědný přístup a za ty dva roky, kdy její osobní čas byl z 90% vyplněn florbalem pro SK Jihlava. Velmi si toho vážíme, byla pro nás čest Tě poznat a spolupracovat s Tebou!  Je nám líto, že Brno není součástí JihlavyJ(nebo naopak) a nelze ve spolupráci pokračovat.

Ať se Ti Dančo ve všem daří a DĚKUJEME! BOOM!!!:-)

Miroslava Krupková

Předsedkyně oddílu Florbal SK Jihlava

Pár slov na rozloučenou od Danči níže:

Přemýšlím, jak mám vlastně začít. Asi to bude nejlepší vzít zcela od začátku. Před dvěma lety jsem byla přesvědčená, že už nebudu trénovat žádný tým v ligové soutěži. Po tolika letech trénování v jednom klubu jsem už trénování měla dost a chtěla jsem se začít věnovat jiným činnostem. Pak ale nečekaně přišla nabídka na trénování žen v SK Jihlava. V první chvíli jsem nabídku zcela zavrhla. Co bych taky dělala v Jihlavě, že? Pak se mi to celé rozleželo v hlavě a řekla jsem si, že bych se tam alespoň mohla podívat, abych viděla, jak to funguje v jiném klubu.

Shodou okolností došlo k informačnímu šumu a Honza Šmarda holkám rovnou oznámil, že přijede nový trenér. Tím mi vlastně nedal moc na výběr J A tak se stalo, že jsem skončila v SK. I přes mé přesvědčování všech lidí okolo, že určitě nedám celou sezónu, jsem tam kupodivu celou sezónu vydržela. A to tak, že jsem jezdila každý pátek a jednou za čtrnáct dní ve čtvrtek jsem si brala půl dne dovolené, abych mohla dojet na trénink i tento den. Možná si říkáte, zda mi to zato stálo. A odpověď je jednoznačná – ano, stálo. K mému údivu jsem našla zpět chuť do trénování (ani ne tak do trénování jako takového, ale do obětování času, který člověk musí investovat do tréninků a zápasů). Sezóna navíc vyšla více než výborně. Ale to nejdůležitější bylo, že jsem konečně objevila klub, kde se jedná na rovinu a finance se dělají transparentně. Jsem opravdu ráda, že jsem tohle zažila, protože to rozhodně není standardní chování klubu, který hraje celostátní soutěž.

Můj druhý rok začal slibem, že pomohu rozjet sezónu a postupně předám trénování Andy Urbanové. Pokud jde o výsledky, tak to byla sezóna mnohem horší, byť tým slabší nebyl. Ale někdy věci nejdou tak, jak by si člověk přál. Důvodů pro horší umístění je spousta a patří mezi ně i to, že občas chybělo i to pověstné štěstíčko. Hlavní je se ze svých neúspěchů poučit a zapracovat na zlepšení. I přes vlastně nepovedenou sezónu si opět nemohu stěžovat na zázemí, nato, jak vše fungovalo okolo.

Po dvou letech se tedy tímto loučím s klubem SK. Jsem šťastná a vděčná za tuto příležitost, která mi rozšířila obzory. Nemyslete si, nic není zcela růžové. Byly i chvíle, kdy mě několik lidí chtělo přiškrtit, protože se mnou to rozhodně není jednoduché J

Na závěr bych chtěla moc poděkovat Honzovi Šmardovi a Andy Urbanové, že vydrželi každý jednu sezónu stát vedle mě (čti generála, co má svou hlavu), hráčkám (jsem ráda, že nakonec nepřišla ani jedna o sluch), Mirce (za tuto příležitost a férové jednání jakožto zástupce klubu), ostatním trenérům (za výpomoc jak na trénincích, tak při zápasech), ostatním hráčům a hráčkám (kteří nám vypomáhali na trénincích) a v neposlední řadě divákům. Přeji vám všem mnoho nejen sportovních úspěchů, hlavně ať vás to pořád baví a děláte florbal z radosti. Prostě dělejte florbal tak, jak to děláte doteď – za mě to děláte dobře.