Děvčata z našich mládežnických kategorií byla vybrána do konečné nominace a zúčastnila se letošních výběrů, které se konaly na konci května v Brně.

Za kategorii dorostenek: Aneta Rozehnalová a Karolína Holá

Za kategorii žákyň: Daniela Václavková a Lucie Sedláková

Oba týmy byly složeny z hráček z Jihočeského kraje a Kraje Vysočina.

Autor fotografií: pan Jaroslav Šula

Přečtěte si níže dojmy děvčat z SK Jihlava (oddílu florbalu) z celkového průběhu výběrů.

• Na regionálních výběrech 2016/2017 jsi byla za svou kategorii poprvé?

Aneta: Ano, poprvé. Minulý rok jsem nejela na některé tréninky kvůli zranění, proto jsem se nedostala dál.

Karolína: Ano, byla.

Daniela: Ano, poprvé.

Lucie: Ano, v konečné nominaci jsem byla poprvé.

 

• Jsi spokojená s tréninky regionálních výběrů? Co ti tréninky přinesly, čím tě obohatily?

Aneta: Jsem s tréninky velmi spokojená. Bylo to pro mě něco jiného než tréninky u nás v klubu. Dělaly jsme jiná cvičení, která v klubu neděláme. Uvědomila jsem si, že dělám některé chyby, kterých bych se měla vyvarovat, a proto si na ně teď dávám větší pozor.

Karolína: Ano, byla. Jsem celkem spokojená, i když pro mne tréninky nebyly vždy v nejlepší dny, byla to určitě další nová zkušenost a těch není nikdy dost. Určitě jsme poznaly nové taktiky a způsoby trénování v jiných klubech a dbání na blokování forehandů mi přineslo zlepšení mého bránění.

Daniela: Jsem velmi spokojená, protože jsem se naučila spoustu nových věcí a poznala nové techniky. Naučila jsem se více komunikovat s holkami na hřišti, poté jak řešit standartní situace, poznala jsem nová cvičení, které mi rozhodně pomůžou.

Lucie: Určitě ano, poznala jsem spoustu nových spoluhráček i trenérů, získala nové zkušenosti. Na každý trénink jsem odjížděla hodně odhodlaná, věděla jsem, že tam musím nechat všechno, protože konkurence je veliká.

 

• Zpočátku bylo za Kraj Vysočina a Jihočeský kraj nominovaných hodně hráček, postupně byl počet zužován až do finální sestavy. Vznikla z vás dobrá parta? V čem jste byly silný, co byl vaším plusem? Vycházely jste mezi sebou dobře jak na hřišti, tak mimo něj?

Aneta: Myslím si, že jsme byly skvělá parta. Na hřišti i mimo něj jsme každá doplňovaly jedna druhou. To je to nejdůležitější. Užily jsme si spoustu legrace a máme spolu hodně krásných zážitků, na které budu vždy ráda vzpomínat. Naším plusem byla určitě bojovnost a odhodlání do každého zápasu. Vždy jsme tam nechaly vše.

Karolína: Neměla jsem problém s nikým a myslím, že jsme si celkově sedly, byla legrace a turnaj jsme si užily. Určitě to, že nikdo po sobě nekřičel a neobviňoval někoho z chyb nám hrálo dost do karet, akorát nám v dosti zápasech chybělo i to štěstí a ty branky tam nepadaly. Na hřišti jsme hrály jako tým a nikdo se myslím nesoustředil jen na to, aby se ukázal jako jednotlivec. Naším mínusem bylo, že když jsme dostaly branku, tak jsme neměly hlavy nahoře a prohrály si ten zápas psychikou, i když jsme byly kolikrát lepší. Možná to bylo, že holky z FBŠ jsou zvyklé vyhrávat, nevím..

Daniela: Měly jsme hodně dobrou partu, a to byla velká výhoda, protože jsme se pokaždé na všem zvládly domluvit a pak to i na hřišti dobře klapalo. Na hřišti jsme fungovaly vážně jako tým, každá pomáhala každé, ale i mimo hřiště jsme byly super parta a jsem ráda že se ten kolektiv takhle  povedlo poskládat.

Lucie: Troufám si říct, že lepší parta se tam ani sejít nemohla. I když jsme celou sezonu hrály jako protihráčky, dokázaly jsme se sehrát a na turnaj odjíždět jako dlouholeté kamarádky a spoluhráčky, a máme spoustu nezapomenutelných zážitků jak z hřiště, tak mimo něj.

 

• Turnaj v Brně. Splnil tvá očekávání? Nechaly jste tam jako tým vše, co ve vás je a odjížděly s dobrým pocitem?

Aneta: Turnaj jsme si jely hlavně užít. Což se nám také podařilo. Myslím si, že každá z nás do toho dala 120 %, a proto jsme všechny odjížděly se skvělým pocitem z dobře odvedené práce. Byla jsem na nás velmi hrdá. Ukázaly jsme, že i holky z Vysočiny a Jižních Čech umí předvést skvělou hru.

Karolína: Určitě splnil, jelikož jsme na konci říkaly, že je škoda, že už to končí, tak ten pocit z celého turnaje byl pozitivní.

Daniela: Rozhodně ano, byl to super turnaj a myslím že se hodně povedl. Každá z nás tam podala své maximum a bylo to i na té hře vidět.

Lucie: Byla jsem příjemně překvapená, nejdříve jsem nevěděla, co od toho mám čekat, ale teď už vím, že ta celoroční dřina za to stála. Myslím, že i když výsledky nebyly vždy podle našich představ, každá jsme tam nechaly všechno jak za sebe, tak za tým. Bojovaly jsme, jak nejvíc jsme dokázaly, a myslím že na sebe můžeme být hrdé.

 

• Zápasy byly náročné. Kdo byl nejtěžší soupeř? V čem byl na hřišti lepší?

Aneta: Za nejtěžšího soupeře považuji výběr Olomouckého a Moravskoslezského kraje, se kterým jsme hrály první zápas. Holky byly celkově na lepší úrovni. Věděly o sobě, trestaly nás za naše chyby a proměňovaly šance. Nicméně si myslím, že jsme s nimi držely dlouhou dobu krok.

Karolína: Byly dost náročné, ale spousty holek, včetně mě, byly zvyklé z dorostenecké ligy, kde hráváme často bez střídaní a zároveň nás bylo docela dost a střídání bylo časté.

Daniela: Nejtěžší soupeř byla Praha a Středočeský kraj. Holky měly lepší kontrolu nad míčkem a také měli přesnou střelbu.

Lucie: Náročné byly hlavně zápasy proti výběrům z větších krajů. K favoritům od začátku patřil Středočeský kraj, Ústecko-Liberecký, nebo třeba reprezentace Slovenska, o čem jsme se přesvědčily na vlastní kůži, když nás Středočešky vyřadily ve čtvrtfinále, a Ústecko-Liberecko bralo zlato. Holky byly asi lépe sehrané, a dokázaly se více projevit.

 

         

Nahoře vlevo: Aneta Rozehnalová, vpravo: Lucie Sedláková

Dole vlevo: Karolína Holá, vpravo: Daniela Václavková