Měla jsem před sebou první sezónu za 1.ligu žen, loni jsem tu hostovala jeden měsíc, takže jsem nešla do úplně cizího týmu. Ale i přes to jsem se toho bála. V prvních zápasech jsem bojovala sama se sebou, asi to byla hlavně psychika, strach, že holkám něco pokazím. Postupně jsme se rozehrávaly a taky víc seznamovaly. Každy pátek jsem se těšila za holkama na trénink víc a víc. Už to pro mě nebyl jen florbal a trénink. Play off pro mě byla asi nejvíc srdcová záležitost, protože jsme ukázaly, jak hraje tým a dokázaly se nejvíc semknout. Jsem moc ráda za uplynulou sezónu, která mi dala strašně moc, přes florbalové dovednosti až ke kamarádkám. Chtěla bych poděkovat hráčkám, trenérům a všem, díky kterým jsem měla tuto možnost. Už se těším na další sezónu.

Pavlicová Jana:

Je hodně věcí, co bych chtěla napsat o této skvělé sezóně, ale to by bylo asi na dlouho, tak to radši zkrátím. Když jsem přišla do tohoto klubu po roční pauze, tak jsem si říkala, kdoví jak to bude všechno, jak skončíme, jestli se vůbec ještě rozběhnu na hřišti a nebude mňa nic bolet, jestli zapadnu do týmu, jestli mňa ten florbal bude ještě bavit, jestli mňa bude bavit hlavně dojížďat tak daleko a další věci okolo. První tréninky, Czech Open, soustředění a pohár v Ostravě mňa docela nakoply a říkala jsem si, že to půjde, že mňa to začíná zasej bavit. Pak přišla liga první zápas a hned první gól. Od tehoto momentu jsem věděla, že mňa to bude bavit, že budu jezdit každý pátek na trénink a nebude mě to vůbec vadit. Zápasy šly dál a vyhrávalo se. Každý týden jsem sa těšila na ten pátek, až skončí ta praxe, aby sem mohla jet na trénink a strašně jsem sa těšila i na ty lidi, co jsou v týmu. Myslím si, že máme jeden z nejlepších kolektivů, co jsem zažila. Prostě jsme ten TÝM. V play-off se to ukázalo, kdo z těch všech týmů hraje fakt týmově, pomáhá si na hřišti a další věci kolem teho. Kdyby jsme nehrály týmově, nepomáhaly si, tak bysme nedošly tak daleko. Pak tu byli samozřejmě fanoušci, co nás taky hnali dál a věřili nám do poslední sekundy. Jsem ráda, že možu být součástí tehoto kolektivu. Doufám, že zde budu hrát ještě dost sezón a budu prožívat to, co sem zažila tento rok.

Trenérka Horníčková Dana:

Když jsem před sezónou přicházela do SK Jihlava, tak jsem se sama sebe ptala, jestli je to dobrý nápad a jak sezóna v novém týmu bude vypadat. Přece jen tým prošel jakousi generační obměnou a navíc mě čekala naprostá neznalost prostředí, což po 12 letech v jednom klubu byla opravdu velká výzva. Od vedení byl cíl jasný a to dostat se do play-off, skončit na pátém místě a zapracovat do týmu co nejvíce mladých hráček. Vstupovaly jsme do soutěže bez velkých ambicí, což vytvářelo příjemnou atmosféru a herně jsme se zápas od zápasu zvedaly. Byť jsem původně byla proti poháru, tak uznávám, že jsem se spletla a pohárová utkání byla příjemným zpestřením, která nás navíc nabila zdravým sebevědomím do zbytku sezóny. A tak čas běžel a před Vánoci jsme se po herní stránce dopracovaly k nejlepšímu florbalu a začaly se pomalu, ale jistě přibližovat prvním příčkám tabulky. Možná vánoční pauza (cca měsíc a půl) byla příliš dlouhá nebo za to mohly nemoci či neustálé plesy, ale po Novém roce jsme přece jen pokulhávaly za výkony z první poloviny soutěže. Nicméně i tak jsme si právem vybojovaly první místo po základní části. Možná si mnozí řeknou, že to nic neznamená pro vyřazovací boje a z hlediska hry mají pravdu. Ale je potřeba si uvědomit, že takové postavení nám dávalo výhodu výběru soupeře a prvního domácího utkání. Pravdou zůstává, že play-off je hodně i o zkušenostech, které většina našich hráček postrádala. Dalo by se říci, že nám na konci došly síly, což bylo způsobeno nemocemi a zraněními. Asi jsme trochu i doplatily na užší kádr a nemožnost doplňovat třeba juniorkami. Ovšem, jestli nám něco nechybělo, tak to byla bojovnost, kterou jsme se dopracovaly až na celkové druhé místo v naší východní části ligy. Ač jsme byly blízko národnímu finále a asi každá z nás cítila zklamání, tak v kontextu celé sezóny, kdy ještě na soustředění jsme netušily, kdo vlastně bude hrát, jsme dosáhly neuvěřitelného výsledku. Z minima jsme jednoznačně vytěžily maximum. Nejdůležitější ale je, že mnohé holky v sobě objevily potenciál a snad si uvědomily, že mají nato hrát kvalitní florbal. Pokud nikdo nebude zahálet, jelikož nic není zadarmo a bude snaha se neustále zlepšovat, tak letošní umístění půjde v dalších sezónách určitě ještě vylepšit. Zda můj příchod byl dobrým nápadem, nechť posoudí povolanější. Moje obavy se rozplynuly poměrně brzy a jsem velmi ráda, že jsem tuto příležitost dostala. Konečně jsem poznala, jaké to je, když funguje vedení klubu a za to jsem velmi vděčná. Když se mě někdo zeptá, tak jaká byla sezóna v Jihlavě, tak říkám: „Hrozně mě bavila“, tak snad jsem nebyla jediná.