Na úvod bych se vám ráda představila. Jmenuji se Eliška, pocházím ze Žďáru nad Sázavou a hraju florbal. Poslední 4 léta jsem se proháněla v Praze, jenže můj zbrusu nový, bleděmodrý toolbag už měl dost cestování metrem a společně nás napadl návrat do domoviny, kde metro nejezdí. Moje první cesta na jihlavský trénink proběhla v Kaččině mercedesu a to byl ten moment, kdy mi došlo, že jsem nešlápla vedle.

Dnešní den pro mě začal již v 5:50, kdy jsem sedla na již zmiňované metro a žlutým autobusem se přepravila na Vysočinu. Jak na potvoru D1 svištěla jako po másle a já se tak zjevila na autobusáku dřív, než otevírá City Park. Loudavým tempem jsem se odšourala na nákupy, sníh za ponožkama. Šla jsem na kukačku do A3 sportu, kde jsem si udělala před prvním zápasem radost a koupila si podvlíkací trencle. V garážích jsem pak stepovala a stopovala všechny meďoury, dokud mě nevysvobodil princ Kačka se svým fanklubem.

Zápas se mi líbil, byla to pro mě obrovská změna. Hned v první třetině mi došlo, že jsme výrazně lepší než soupeř a tak se mi přestaly klepat zbytky kolen. Holky z Dobrušky se toho nebály a dávaly nám pěkně do těla, bohužel mně nejvíc do těla dalo bránění osobně. Chvílema to nebyla vůbec legranda. Párkrát jsem dokonce zvládla rozčilit svoji novou trenérku, která byla statečná, ale moje zvukovody byly ještě víc. V první třetině padl jen jeden gól, z hokejky Kačky, které to Vanda naservírovala pod nos, ale dalo se to samozřejmě i netrefit. Celkově tahle třetina byla taková rozkoukávací a nijak zajímavá.

Druhá třetina začala svižněji, domácí kápo čaplo balón, po cestě na bránu rozdalo povely a když nikdo nereagoval, tak vymetlo víko samo. O pár minut později to holka Bednářů dostala zase do prázdný a připisuje si tak druhý bod. Jak řekli moje rodiče: ,,Kačí, kde seš ty, tam se něco děje!“. Ke mně se vyjádřil tatínek slovy: ,, No… je vidět, že s nima hraješ poprvé.“ Díky, tati. Tak, teď to přijde. Rozhodčí písknul faul a já jsem zrovna nebyla spící Růžena. Napadlo mě bleskurychle rozehrát, takže jsem mrkla na Evku, jestli mě v tom nenechá a ta, clonící golmance, mrkla na mě, že je při smyslech a v tu chvíli jsem vědla, že z toho něco kápne. A fakt že jo! Evka z dorážky zvyšuje na 4:2. Jo vlastně jsem zapomněla zmínit, že jsme dostaly 2 góly. Ale tak vyhrály jsme my, žejo a góly soupeře jsem pravděpodobně vytěsnala.

Třetí třetina nevypadala chvíli vůbec růžově, Dobruška se rvala zuby nehty. Dokonalým samostatným únikem nás na chvíli uchlácholila Maruška, která famózně proměnila. V momentě, kdy jsme dostaly gól na 5:3 se šlo na dvě lajny. Za mě tenhle krok hodně zvedl naše tempo a myslím, že jsme byly mnohem klidnější a dokonce se nám povedlo zvýšit počet gólů, když Vanda utekla úplně všem. Jediný kdo se jí držel, byla střelecká forma.

Já bych chtěla v závěru poděkovat holkám, za můj první zápas po jejich boku a doufám, že si v pátek půjdeme zase pro 3 body.

Autorka: Nedvědová E.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *